Soft Skills do techu patří

Na letošním FrontKonu jsem dostala příležitost přednášet. Základní pravidla práce s lidmi se můj talk jmenoval. A první otázka, co mi ráno ve foyer Riki Fridrich položil? Myslíš, že to tady bude někoho zajímat? A hned vzápětí dodal: “Možná je to nebude tolik lidí zajímat, ale potřebují to jako sůl.” Přesně tak to vidím já. Funguju tak, že když vidím, že je něco třeba, nebo je to užitečný udělat, nevydržím s rukama založenýma, vyhrnuju rukávy a vrhám se na téma, příležitost něco zařídit, někde pomoci. A moje poselství bylo vlastně super jednoduché: Soft skills patří i do techu! Lepší kolegy a spolupracovníky si zaslouží každý z nás.

Větší hodnota pro tým i firmu = snazší povýšení i vyšší peníze

Moje oblíbená teze z newsletteru Georga Ojsterska je, že i vývoj softwaru je týmová práce. Proto se zkrátka vyplatí být tím, s kým se druhým dobře spolupracuje. A to jen skrz nabušené technické skills nezařídíte. Potřebujete s druhými umět mluvit, musí na vás být spoleh, hodí se i kapka emoční inteligence, flexibility a skepticismus alespoň občas vyměnit za podporující pozitivní přístup. Takhle si můžete zařídit, že vám druzí začnou věřit, budou za vámi chodit a chtít být ve vašich týmech. A Vaše formální i neformální autorita může růst.

I inženýři mají emoce!

I ten nejvíc logicky uvažující developer je taky člověk. A i když si to nemyslíte, emoce nás ovládají všechny. Když často uslyšíte jenom kritiku sebe jako osoby, tak se vám s těmi, kdo vám jí říkají bude pracovat o fous hůř. Když na vás pořád někdo bude ukazovat (ve smyslu, že vy musíte něco vymyslet, vy jste něco nedodali, nezvládli a nebo neumíte), těšit se s ním či s ní na další spolupráci nebudete. A přitom by stačilo ono ukazující TY vyměnit za týmové “MY”.

 

Neříkám, že máte mlčet, když někdo něco neumí, pokazí, nebo obecně když spolu nefungujete. Říkám ale, že i upřímní můžeme bát aniž bychom ubližovali. Ukázat respekt druhému není slabost, je to velké umění. Pokud byste chtěli další tipy, jak na respektující zpětnou vazbu, tak doporučuju kouknout na principy nenásilné komunikace. Naučit se říkat věci, které vidíte, aniž byste k nim přidávali hodnotově zabarvená hodnocení, je umění, které oceníte i mimo pracovní prostředí! Ale vlastně vám bohatě postačí jen v lidech předpokládat ty nejlepší možné úmysly a kdykoliv řešíte problém, tak ho věcně pojmenovat a soustředit se na budoucnost. Tedy na to, jak to zařídit, aby se vám ta či ona věc v budoucnu neopakovala.

Nepodceňujte sílu slov!

Veškeré naše jednání je řízeno myšlenkami. To jak o druhých i sobě nejen mluvíte, ale i přemýšlíte odrážíte v tom, jak se k sobě i druhých chováte. Když si o začínajícím kolegovi budete myslet, že je neschopný se učit, tak ho nikdy nepustíte k takovému projektu, aby se něco reálně naučil. 

A když svůj názor na takového kolegu začnete říkat nahlas, zobecňovat jako pravdu o něm, tak pokud máte jen trošku formální autority ve vašem týmu, zajišťujete, že ani nikdo další z vašeho okolí toho člověka nebude vnímat jako někoho, kdo se může učit a změnit. Za různá firemné sila a animosity často mohou původně nevinné hlášky. Tak si na ně dejte pozor!

Čím víc budete o druhých přemýšlet v hypotézách, možnostech a budete lidem trochu věřit, tím snáz se vám bude s druhými spolupracovat. Zkuste to. Doporučuje to i můj oblíbený organizační psycholog Adam Grant.

Nepředpokládejte, mluvte o tom, co potřebujete

To, že si máte dávat pozor na to, jaká slova používáte, neznamená, že máte raději mlčet, než mluvit. Naopak! Máte jen slova vhodně volit. Když ale něco potřebujete, musíte to říkat. Do hlavy vám nikdo nevidí. Váš kontext nikdo jiný nemá. Takže i pokud jste se kvůli Twitteru naučili to nejpodstatnější destilovat do 140 znaků, když s druhýmu mluvíte, nemusíte zas tak krátit a destilovat. Trocha kontextu, vysvětlení toho, jak věci myslíte je super první krok.

 

A když se naučíte si otevřenými otázkami ověřovat, co druzí z vašich slov pochopili a pobrali, tak budete dělat víc, než většina vašich kolegů. Takže budete víc vyčnívat a máte vlastně nakročeno stát se kolegou, se kterým ostatní budou chtít spolupracovat.



Další zdroje

Pokud vás tenhle motivační úvod trochu na práci s druhými zaujal, mám pro vás pár tipů na čtení 🙂

Do knihovničky si pořiďte Martina Poliačika a Adama Granta.

Tady máte pár článků od zajímavých autorů i dobré newslettery, co sledovat:

A pokud v tom prozkoumávání práce s lidma, nechcete být sami, nabízím PeopleOps, nebo svoje služby :)